Jak vyřešit krizi Eura a kde stojí Česká republika?
Příspěvky k akcím
V exkluzivních rozhovorech pro Konrad-Adenauer-Stiftung se nyní můžete dozvědět, jaký pohled má na současnou situaci český ministr financí Miroslav Kalousek, přední ekonomický expert a člen NERVu Miroslav Zámečník a zástupce českých malých a středních podnikatelů, předseda AMSP Jan Havlíček.
Pohled Miroslava Kalouska, ministra financí ČR:
KAS: Pane ministře, jak by se podle Vás měla řešit současná krize Eura?
Kalousek: Krize eura nemá ideální řešení. V této chvíli se vybírá ze dvou diskonfortních variant. Já jsem přesvědčen, že v sázce je příliš mnoho na to, aby mohla Evropská unie rezignovat na stabilitu eurozóny a na prestiž eura. Mezinárodní solidarita a mezinárodní pomoc je nezbytná. Není ale možné, aby to přitom znamenalo morální hazard. Je proto možné pomáhat jenom tomu, kdo je připraven nést sám největší náklady. Není možné, aby stát čekal na pomoc zvenčí s tím, že on sám bude nést pouze nižší náklady nebo nebude vůbec ochoten nějaké náklady nést.
KAS: A jaká je a bude role České republiky?
Kalousek: Role České republiky je v této věci role loajálního spojence v rámci Evropské unie, který není členem eurozóny. To znamená, že naše asistence je v rámci pomoci Irsku a bude v rámci pomoci Portugalsku. Naše asistence nemůže být v rámci stabilizačního fondu eurozóny. Nicméně velmi bedlivě tu otázku vyhodnocujeme, protože jsme potenciální země, která do eurozóny vstoupí, to znamená i nás se to týká.
KAS: Nepoškodí Českou republiku to, že se jako jedna z mále zemí nepřidala k Paktu euro plus?
Kalousek: To se nedomnívám. Naopak si myslím, že základní podmínkou ekonomické stability jednotlivých států je jejich vlastní fiskální a hospodářská politika. Mezinárodní solidarita a pomoc je až ta poslední pojistka. To, že je hlavním determinantem vlastní hospodářská politika dokládá potřeba žádosti o pomoc jak zemí, které byly mimo eurozónu jako třeba Maďarsko nebo Rumunsko, tak zemí uvnitř eurozóny. To znamená, to prvotní, čemu věřím, je vlastní odpovědnost za udržitelnou hospodářskou politiku vlastní země. Samozřejmě nám záleží na stabilitě eurozóny a Evropské unie a musíme se toho účastnit. Ale účastnit se toho můžeme jedině v rámci pravomocí, které máme. Můžeme nést jenom takovou odpovědnost, jaké máme rozhodovací pravomoci. Česká republika teď nemá dostatek důvodů k tomu, aby souhlasila s tím, že někdo bude rozhodovat o jejích penězích, aniž by ona sama tušila, kdo o nich bude rozhodovat a za jakých pravidel. Nicméně že diskuze s partnery vedeme, že potenciálně je naše připojení možné, to nemohu vyloučit. Pokládám to dokonce i za pravděpodobné.
Pohled Miroslava Zámečníka, předního českého ekonoma a člena Národní
ekonomické rady vlády ČR:
KAS: Jak by se podle Vás měla řešit současná krize Eura?
Zámečník: Řešením podle mého názoru už nemůže být další finanční podpora. Řecko se velmi brzo vyčerpaná a nebude v situaci, aby se vrátilo zpátky na trhy a začalo se financovat za rozumných podmínek. Proto je nevyhnutelné dohodnout se na restrukturalizaci se zapojením soukromých věřitelů, které nepovede k vyvolání paniky, že se totéž bude opakovat v případě jiných zemí. Existuje pár příkladů, kdy se restrukturalizace udělaly dobře. Tyto země byly schopné se dohodnout s věřiteli, dokonce i na dobrovolné bázi. Posledním příkladem takovéto restrukturalizace byla Uruguay v roce 2003. Poté má samozřejmě velký smysl využít prostředky, které budou k dispozici na to, aby se podepřela důvěryhodnost restrukturalizačního řešení.
Jinými slovy, například věřitelé dostanou nabídku, že mohou své existující, nesplacené dluhopisy vyměnit za sedmdesát euro-centů za euro. To musí mít garantováno. A ta garance může být garancí od Evropského stabilizačního mechanismu. Takto konstruovaný systém ovšem nemůže čekat až do druhého pololetí 2013, protože Řecku dojdou peníze dřív.
Toto řešení by byla obdoba toho, co udělaly Spojené státy pro Latinskou Ameriku na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let v rámci takzvaného Bradyho plánu. Je škoda, že se to v EU neudělalo od prvního dne. Toto řešení je tržně konformní a zároveň udržuje solidaritu tím, že ostatní země garantují, že tento projekt bude splacen.
KAS: Jak hodnotíte to, že se Česká republika nepřipojila k Paktu euro plus a staví se zdrženlivě k ESM?
Zámečník: Nedivím se, že se Česká republika nechce začleňovat do stabilizačních finančních mechanismů, když nevidí, že takový záchranný program povede k finanční udržitelnosti dané dlužnické země. Po roce se ukázalo jako úplně evidentní, že postup přidávání dalších a dalších peněz nefunguje.
Úplně jiná věc je Pakt euro plus. Myslím si, že jsme se k němu mohli připojit, protože nemá žádné přímé závazné aplikace a po obsahové stránce konvenuje tomu, co by Česká republika se svým hospodářstvím a institucemi měla do budoucna dělat, a to včetně důchodové reformy a konkurenceschopnosti. To jsou věci, které v Česku intensivně diskutujeme a pracují na tom celé týmy odborníků. Tak proč se nepřipojit k něčemu, co stejně budete muset udělat ve vlastním zájmu.
Pohled Karla Havlíčka, předsedy představenstva Asociace malých a středních
podniků:
KAS: Měla by podle Vás Česká republika přistoupit k Paktu Euro Plus?
Havlíček: Myslím si, že se trošku zveličuje význam a reálný vliv tohoto paktu na podnikatelskou sféru. Na druhou stranu, pokud mám dát přímou odpověď, potom říkám ano, protože jsme součástí Evropské unie. To jsme si odhlasovali a nemůžeme se nyní tvářit, že se nás problémy EU netýkají. Z členství máme nemálo výhod a mělo by být naší povinností přispět k jakýmkoliv krokům, které povedou k vyšší stabilitě unie. Jsem přesvědčen, že bychom měli v tomto duchu postupovat i nadále, to znamená Pakt Euro Plus ano. Přistoupení vnímám spíše jako symbolický krok, který je více o odpovědnosti, méně o konkrétních aktivitách a spojených nákladech.
KAS: Nevadila by Vám tedy harmonizace společného daňového základu, které se obává česká vláda a byl to i jeden z hlavních oficiálních důvodu, proč k paktu nepřistoupila?
Havlíček: I zde si myslím, že se to zveličuje. Proč by to mel být zásadní problém? Sjednocování daní nevnímám jako brzdu, ale jako další logický krok ekonomické integrace unie. Pro malé a střední firmy jsou daně sekundárním problémem, nejdříve firmy musí generovat zisk, teprve následně je zajímají daně. Já rozumím tomu, že to muže být problém pro některé velké korporace, kterých se dotkne každé procento, těm se to ale kompenzuje celkovým zjednodušením. Pokud se mě ale ptáte jako reprezentanta malých a středních podniku, tak já v tomto zásadní problém nevidím.
poskytnuty
Kancelář KAS v Česku
o této sérii
Nadace Konrada Adenauera, její vzdělávací workshopy, vzdělávací centra a zahraniční kanceláře nabízejí ročně několik tisíc akcí na různá témata. O vybraných konferencích, akcích, sympóziích atd. informujeme aktuálně a exkluzivně pro vás na www.kas.de. Zde naleznete kromě obsahového souhrnu i další materiály jako jsou obrázky, texty přednášek, video nebo audiosestřihy.