Příspěvky k akcím

XVI. Brněnské politologické sympozium

Lokální politika a územní samospráva v České republice: reformy a inovace

Tradiční největší politologickou akci roku v Česku uspořádaly Konrad-Adenauer-Stiftung ve spolupráci s Mezinárodním politologickým ústavem Masarykovy univerzity (IIPS) letos pouze online.

Při své zahajovací řeči vedoucí IIPS Vít Hloušek upozornil na tendenci komunální politiku podceňovat, ačkoli komunální instituce mají mezi občany vyšší míru důvěry než instituce státní. Tato důvěra se ovšem neprojevuje ve volební účasti, která v komunálních volbách na rozdíl od voleb parlamentních stabilně bývá pod 50 procent.

Demokracie na lokální úrovni

První panel se věnoval otázkám politické participace v komunální politice a způsobu, jak může lokální samospráva ovlivňovat „vyšší“ patra politického systému.

Příspěvek Barbory Šenkýřové z Masarykovy univerzity byl zaměřen na tzv. demokratické inovace, mezi které patří různé nástroje participativní a deliberativní demokracie: komunální referenda, participativní rozpočet obcí nebo kulaté stoly. Tyto nástroje mohou sloužit jako reakce na klesající volební účast, nedůvěru občanů v politiku a mohou zvýšit jejich míru participace. Referenda jsou úspěšně implementována především v menších obcích, kde jsou při dostatečné účasti jejich výsledky mnohem častěji platná než v krajských městech. Zajímavým poznatkem je, že počet komunálních referend v současné době každoročně klesá. Opačnou tendenci lze pozorovat v případě participativního rozpočtu, kdy jejich počet narůstá, a to zejména v městských částech a velkých obcích. Platí, že čím vyšší míru participace daná inovace vyžaduje, tím menší je podíl zúčastněných občanů. Obecně jsou referenda a participativní rozpočtování využívána v minimu českých obcí. Důvody můžeme hledat jak v neochotě místních elit pro transparentnost, tak ve skutečnosti, že malé obce nedisponují dostatečnými finančními prostředky.

Petr Jüptner z Univerzity Karlovy prezentoval bilanční příspěvek s titulem „Participace? Kompetence? Kariérní postup? Tři otázky a desítky odpovědí“.  Jeho první otázkou bylo, zda může komunální politika fungovat jako laboratoř pro politickou participaci. Politickou soutěž a reprezentaci skupin občanů omezuje velikost obce, která je v Česku ve většině případů velice malá. Přesah participace spočívá hlavně v kandidatuře do obecního zastupitelstva, po které často následuje kandidatura na vyšších úrovních. Druhou otázkou bylo, zda je komunální politika místem získávání demokratických kompetencí. Co se týče zájmu o politiku a pluralismu, je přínos komunální politiky smíšený. V českých obcích podle Petra Jüptnera převládá pragmatismus a vládnutí „selským rozumem“, který vnímá pluralitu jako nedostatek a který nedává odbornosti či dlouhodobé vizi prostor. Největší přínos pro demokratické kompetence podle něj tkví v rozvoji odpovědnosti a interakce. Poslední otázkou bylo, jestli komunální politika slouží jako odrazový můstek pro regionální a národní politiku. Obecně tomu tak skutečně je, a to zejména z důvodu snahy starostů zajistit zájmy svých malých obcí pomocí kumulace mandátů. S Barborou Šenkýřovou se shodl na tom, že komunální politika v Česku funguje jako laboratoř. Sice je značně fragmentovaná, ale podle Petra Jüptnera „obstála na burze“ a slučování municipalit není nutné. Například v současnosti během epidemie covid-19 se iniciativa malých obcí ukázala jako velmi přínosná.

Eva Lebedová z Univerzity Palackého v Olomouci mluvila o „demokratizaci zdola“ a srovnávala lokální a národní participaci. Poukázala na fakt, že k poklesu participace a významu role občanské společnosti dochází navzdory očekáváním kvůli růstu nerovnosti ve společnosti. Platí, že čím vyšší míra nerovnosti ve společnosti je, tím nižší je míra participace – tudíž bychom podle Evy Lebedové neměli participaci očekávat. Přitom je vyšší míra participace spojována s vyšší úrovní demokracie. Zajímavým zjištěním jejího výzkumu bylo, že lidé se sklonem k podpoře autoritářství byli nejsilněji zastoupeni mezi občany, kteří participují na celostátních protestech. Naopak nejsilnější podpora demokracie byla dosažena pouze u respondentů s vysokou mírou participace na lokální úrovni. Nicméně i mezi lidmi, kteří postrádají motivaci jakkoli participovat, byla zjištěna silně nadpoloviční důvěra v demokracii. Obecným závěrem výzkumu je, že participace utvrzuje již existující postoje občanů spíše, než aby postoje utvářela.

Na českou zkušenost s demokratickými inovacemi na lokální úrovni se zaměřila Alena Navrátilová, rovněž z Univerzity Palackého v Olomouci. Inovace rozdělila na tři skupiny: participativní, e-nástroje a transparentní nástroje. Zásadním poznatkem bylo, že míra využití demokratických inovací není nižší ve strukturálně slabých regionech, ba naopak – na Vysočině a v Moravskoslezském kraji lze sledovat jistou snahu obcí o kompenzaci strukturálního postižení. Obecně není implementace inovací regionálně podmíněna. Průzkum ukazuje, že v poskytování otevřených dat na komunální úrovni má Česká republika velké rezervy ve srovnání s Polskem a Slovenskem. Také e-nástrojů je využíváno velice zřídka. Souvislost demokratických inovací lze vidět s mladými členy zastupitelstev a vyšších obecních rozpočtů.

Problémy lokální politiky

Druhý panel představil diskutované problémy lokální politiky, jako je financování obcí, existence malých správních jednotek a možné zavedení přímé volby starostů.

Děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík nastínil malé obce jako příležitost pro demokracii. Česká republika je se svým aktuálním počtem více než 6000 obcí, z nichž tři čtvrtiny mají pod 1000 obyvatel, evropským unikátem. OECD pravidelně kritizuje českou neefektivnost správy, nicméně Stanislav Balík varoval před zjednodušováním argumentů pro slučování obcí, které většinu praktických problému samo o sobě nevyřeší. Mezi výhody malých obcí podle něj patří vyšší míra participace a kontrola, která umenšuje prostor pro korupční chování. Dle jeho závěrů může pouhý důraz na ekonomickou eficienci podkopávat důvěru občanů v demokratický systém vládnutí. Namísto slučování by mohly být problémy malých obcí řešeny jejich povinnou spoluprací podobně jako ve Francii.

Václav Bubeníček z České zemědělské univerzity se zaměřil na vliv přímé volby starostů na účinnost a akceschopnost komunální politiky. Ve výzkumu se věnoval slovenskému, polskému i chorvatskému systému, které by mohly sloužit jako inspirace pro ČR. Ačkoli je ve všech těchto zemích volba starosty přímá, samotné komunální volební systémy se významně odlišují. Závěrem Václava Bubeníčka je, že při debatě o přímé volbě musí být zvážen i celkový volební systém a jeho role v množnosti vzniku kohabitace.

Vratislav Havlík z Masarykovy univerzity představil metropolitní oblasti jako nového aktéra vládnutí. Důvodem této změny je nová kohezní politika EU od roku 2014, která redefinovala regiony a „póly růstu“, které mají možnost získat velké finanční alokace pro podporu rozvoje. Nově mohou na prostředky místo tradičních krajů dostáhnout jádrové oblasti, pokud v ekonomickém růstu podpoří přilehlá sídla. Výsledkem v České republice byla tvrdá soutěž mezi kraji a nově vzniklými metropolitními oblastmi. Jednalo se o vysoce zpolitizovanou debatu, ve které hrály roli korupční kauzy krajů.

Kulatý stůl: Volební systém zralý na reformu?

Sympozium bylo zakončeno kulatým stolem, ve kterém zástupci diskutovali o problémech současného volebního systému a jeho možné reformě. Justici zastupovala předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích Tereza Kučerová, akademickou obec politologové Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého a Michal Pink z Masarykovy univerzity a státní správu Petr Vokáč, ředitel odboru voleb Ministerstva vnitra České republiky.

Všichni účastníci se shodli na tom, že je zde prostor a čas na reformu volebního systému na komunální úrovni, respektive že čas nastal již před lety a šance na prosazení reformy nebyly využity. Tereza Kučerová kladla důraz na férovost politické soutěže v obcích, jelikož se pravidelně zabývá volebními stížnostmi, jejichž počet narůstá. Tomáš Lebeda označil volební systém na komunální úrovni za ten nejhorší v České republice. V minulosti s kolegy vypracoval detailní návrh na jeho reformu, jejímž cílem je odstranit zavádějící charakter volby. Diskutující se shodli na tom, že pro úspěšnou prezentaci nového systému veřejnosti je nutné zdůraznit jednoduše to, že je konzistentní s ostatními volbami ve státě: hlasy pro jednotlivce by byly hlasy do většinové volby, hlasy pro strany do volby poměrné.

Sdílet

kontaktní osoba

Marcel Ladka

Marcel Ladka bild

Projektový manažer / Vědecký pracovník

marcel.ladka@kas.de +420 222 320-190

o této sérii

Nadace Konrada Adenauera, její vzdělávací workshopy, vzdělávací centra a zahraniční kanceláře nabízejí ročně několik tisíc akcí na různá témata. O vybraných konferencích, akcích, sympóziích atd. informujeme aktuálně a exkluzivně pro vás na www.kas.de. Zde naleznete kromě obsahového souhrnu i další materiály jako jsou obrázky, texty přednášek, video nebo audiosestřihy.