Před nedávnem proběhlé třetí volby, ve kterých si českou hlavu státu volili přímo občané, přinesly několik zajímavých momentů. Volební účast v prvním (68,24 %) i druhém kole (70,25 %) byla nejvyšší od konce 90. let, přičemž vítěz druhého kola Petr Pavel získal 3 359 000 hlasů a porazil svého konkurenta Andreje Babiše poměrem 58,3 ku 41,7 %, čímž získal symbolicky velmi silný mandát. Jednalo se také o kampaň, která byla před prvním kolem relativně nudná, před druhým kolem naopak emocionálně velmi vyhrocená. Až natolik, že oba kandidáti vyzvali k jejímu zklidnění po sérii výhružek a falešných informací. Již dlouhou dobu bylo také na základě výsledků průzkumů veřejného mínění jasné, že nikdo nevyhraje v první kole a šanci postoupit do kola druhého mají jen tři kandidáti: předseda hnutí ANO Andrej Babiš, generál ve výslužbě Petr Pavel a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová.

Analýzu si můžete stáhnout na této stránce ve sloupci vpravo. Autorem je Vít Hloušek. Tento profesor působí jako ředitel Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity a věnuje se stranickým a politickým systémům střední a západní Evropy.

• Nový prezident Petr Pavel deklaroval, že chce úřad prezidenta zcivilnět a přiblížit občanům.

• Svou aktivitou i názory Petr Pavel jednoznačně potvrdil dlouhodobé priority české zahraniční politiky opřené o aktivní členství v NATO a nezpochybňované členství v Evropské unii.

• Rychlé zahraniční reakce z okolních států (například Slovensko, Německo, Rakousko a Francie) jsou signály, že Pavel je vnímán jako pozitivní příspěvek do české zahraničněpolitické debaty.

• O politických názorech Petra Pavla se neví, s výjimkou zahraniční a bezpečnostní politiky, v podstatě nic, víme o nich pouze z mediálních diskuzí. Problémem tady je nepolitická minulost zvoleného prezidenta, který byl profesionální voják a vojenský diplomat.

• Vyjádření Petra Pavla v kampani i první kroky po vítězství ve volbách dávají naději na rozumného prezidenta, který úřadu vrátí nejen potřebný lesk, ale i ještě potřebnější politickou a ústavněprávní pokoru.

• Odchodem Miloše Zemana se definitivně uzavře jedna důležitá etapa české politiky. Odejde poslední velký politik, kterého zrodila sametová revoluce v listopadu 1989.

• Dosluhující prezident Zeman napáchal škody svým proruským a pročínským kursem v české zahraniční politice. Nejvíce však poškodil českou politickou kulturu svým populismem a využívání témat typických spíše pro krajně pravicové formace.

• Podle české ústavy nemá prezident silnou reálnou pravomoc. Skutečnost je složitější, prezidentský úřad je v očích veřejnosti opatřen jakousi aureolou něčeho, co stojí nad běžnou politikou, co může a má působit až jako její morální arbitr a co požívá nejen autority, ale i reálné moci přesahující strohý text ústavního vymezení prezidentského úřadu.

• Vládní koalice vyjádřila podporu třem kandidátů: Pavlovi, Nerudové a Fischerovi. Nepostavila svého stranického kandidáta. Byl to taktický manévr.

• Ve volbě byli pouze dva straničtí kandidáti - Andrej Babiš (ANO) a Jaroslav Bašta (krajně pravicová SPD). Ostatní kandidáti byli nestraničtí, někteří s politickou zkušeností, jiní bez.

• Po skutečně stranických kandidátech etablovaných stran není mezi veřejností poptávka. Výsledky stranických kandidátů z let 2013 a 2018 jsou toho důkazem.