Při bližším pohledu se zdá, že "národnostní konflikt" je přinejmenším v jeho slovenské podobě spíše nafouknutým stranicko-politickým sporem. Tím se dá také vysvětlit, proč se obě slovenské křesťansko-demokratické strany (SDKÚ a KDH) drží stranou debaty, ačkoli byly do roku 2006 spojené s maďarskou stranou SMK/MKP úspěšnou vládní spoluprací a dodnes jsou společně členy v Evropské národní straně.

Slovenská národní strana chce maďarskou stranu nechat zakázat

Ten požadavek byl tak neslýchaný, že se v půlce října postaral opět o titulky v novinách, ačkoli vlastně už nebyl tak nový: Slovenská národní strana SNS, zastoupená ve vládě, chce prosadit zákaz opoziční "Strany maďarské koalice" SMK (maďarská zkratka MKP). Odpovídající žádost bude "brzy" doručena státnímu zastupitelství, oznámili při tiskové konferenci koaliční partneři sociálně-demokratického premiéra Roberta Fica. Již měsíc předtím vyslovil šéf strany SNS Slota (rovněž jen při tiskové konferenci, namísto před oficiální grémiem) stejnou hrozbu. Tehdy se chtěl ale nejdřív obrátit na příslušný parlamentní výbor, tentokrát to bylo státní zastupitelství.

Všichni seriózní slovenští političtí experti se shodují na tom, že dramaticky znějící záměr Slotovy strany zůstane jen teatrálním výhružným gestem bez reálné vyhlídky na úspěch. Tento záměr nelze totiž na základě slovenské ústavy ani právně zdůvodnit, ani není na politické úrovni prosaditelný. Již v září zamítli také předseda vlády Robert Fico a další špičkoví politici nejsilnější vládní strany Smer – sociální demokracie tehdy ještě parlamentu adresovaný Slotův požadavek. Politologové jako Rastislav Tóth upozornili dokonce na to, že faktický zákaz slovenské maďarské strany by byl pro SNS samotnou politickou sebevraždou: Neboť "nacionalistické strany maďarského (SMK/MKP) a slovenského tábora (SNS) se navzájem potřebují" jako zobrazení nepřátelství, aby legitimovali jejich vlastní právo na existenci k "obhajobě" vlastní národnosti, sdělil Tóth státní zpravodajské agentuře TASR.

K dalšímu rozpoutání nacionalistických emocí Slotův absurdní požadavek ale určitě stačil. Neboť jím uvedený podnět, ve kterém dokonce vidí skrze SMK naplněnou skutkovou podstatu "velezrady", pobuřuje také umírněnější politiky a média na Slovensku. Jedná se o účast slovenské maďarské strany SMK na "Fóru poslanců karpatské pánve", založeném maďarským parlamentem. Tato jako stálé zařízení maďarského parlamentu (ovšem pouze s poradním charakterem) etablovaná organizace sdružuje maďarské poslance s poslanci maďarské národnosti ze sousedních zemí Maďarska. Nejen pro Slotu, ale také pro Fica tím vzniká dojem, že do slovenského (stejně tak jako do rumunského, resp. srbského) parlamentu zvolení poslanci nerozvinuli své aktivity v zájmu jejich domovského státu, nýbrž "pomáhají zahraniční moci (totiž Maďarsku) eliminovat suverenitu Slovenska", jak to formuloval Slota. Méně dramaticky formuloval ale také Fico ten samý názor a vyčetl SMK: "Toto rozhodnutí SMK (podílet se na Karpatském fóru) snižuje slovenský parlament, protože poslanci SMK jsou přece vlastně domácí".

Očividně chce Fico svojí kritikou SMK především vyslat signál nacionalisticky smýšlejícím voličům: "Národní" zájmy Slovenek a Slováků by jím byly přinejmenším stejně dobře obhajovány jako na základě jejího necivilizovaného vystupování mezinárodně nevyhovující SNS. Tři koaliční strany pořádají třičtvrtě roku před příštími parlamentními volbami a pár týdnů před regionálními volbami ve všech osmi samosprávných regionech (v listopadu) zjevně populistickou soutěž o ten voličský segment, který se doposud téměř výlučně cítil být zastoupený prostřednictvím SNS. Tak se v říjnu rychle přihnala také nejmenší vládní strana, pravicově radikální Hnutí za demokratické Slovensko HZDS expremiéra Vladimíra Mečiara, s vlastní iniciativou na zákaz SMK, aniž by tento svůj úmysl koordinovala s SNS. Již v roce 2008 byla účast SMK na Karpatském fóru dokonce předmětem mimořádného zasedání slovenského parlamentu.

Křesťanskodemokratické partnerské strany se drží stranou

Do roku 2006 spojovala SMK se Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií SDKÚ expremiéra Mikuláše Dzurindy a s Křesťanskodemokratickým hnutím KDH bývalého eurokomisaře Jána Figeľa úspěšná vládní koalice. A všechny tři strany patří na evropské úrovni ke křesťanskodemokratické stranické rodině EVP. Přesto SDKÚ a KDH nebrání ani v nejmenším svého bývalého koaličního partnera proti útokům vládních stran. Když se vůbec vyjádří k tématu, potom spíše s potlačovanou kritikou vůči SMK. Neboť také SDKÚ a KDH jsou nedůvěřivé vůči Karpatskému fóru a vřelému vztahu SMK/MKP k politickým silám v Maďarsku.

K tomu se jako překážka pro užší spolupráci SDKÚ a KDH s SMK/MKP také přidává, že posledně jmenovaná od volební porážky v roce 2006 změnila svou rétoriku. Dokud byla SMK součástí vlády, zřekla se zvláště ožehavých "národních" témat. Jako opoziční strana vsadila naproti tomu právě na to, jako na svůj jediný znak, který ji skutečně odlišuje od všech ostatních stran. Tím se dostává do fatálních potíží: Pokud se maďarské menšině povede lépe, což je v podstatě cíl její politiky, mají její voliči méně důvodů ji volit. Když ale naproti tomu tlak zesílí a menšina bude ohrožena, může zastrašené příslušníky menšiny opět silněji motivovat k tomu, aby ji volili. Rakouský evropský poslanec Hannes Swoboda, který byl od roku 2006 několikrát aktivní jako prostředník mezi vládní stranou Smer-SD a maďarskou stranou SMK/MKP, si například i přes jeho osobně dobrý vztah se šéfem SMK Pálem Csákem myslí: "Etnicky, resp. národně orientované strany jsou vždy problematické, protože ne vždy odbourávají napětí, ale naopak ho často posilují."

Již ne tak zdrženlivě formulují toto dilema slovenská média: Když se premiéři Maďarska a Slovenska Robert Fico a Gordon Bajnali setkali 10. září k rozhovoru v Szécsény, aby zmírnili diplomatický konflikt mezi oběma zeměmi, psalo se v levicově liberálním (ale ne blízkém vládě!) deníku Pravda v Bratislavě, v článku s titulkem "Špatné duo na špatném místě": Vlastně neměl Fico mluvit s Bajnaiem, nýbrž s Pálem Csákem, neboť "jádro problému je Csákyho strana (…). Lži a výmysly o slovenském jazykovém zákoně nemají původ v Budapešti. Maďarská vláda je převzala od Strany maďarské koalice." Článek se tím odvolává na to, že maďarská vláda zdůvodňovala svoji kritiku slovenského jazykového zákona vždy obavami, které zákon ve skutečnosti neobsahuje.

Pokusy maďarské vlády vynutit si odvolání sporného slovenského zákona, byly v konečném důsledku příčinou bilaterálních konfliktů mezi oběma zeměmi v roce 2009. Zákon byl také důvodem maďarského prezidenta László Sólyoma, proč se nechtěl se svým slovenským kolegou setkat oficiálně, ale jezdil na Slovensko jen k "soukromým návštěvám". Právě taková Sólyomem plánovaná "soukromá návštěva" u příležitosti maďarského národního svátku na slovenské půdě bez účasti zástupce Slovenska eskalovala na konci srpna po dlouhé době v největší diplomatický skandál mezi oběma zeměmi. Mocně kritizována je ve slovenských médiích také mezinárodní strategie SMK: Zvláště úmysl přimět ještě v tomto roce americký kongres k vyjádření postoje proti slovenskému státnímu jazykovému zákonu. To je prý jen další krok: dělat lobbingem u nefundovaných autorit dobrou náladu, namísto v tuzemsku diskutovat o sporných otázkách.

Stranicko-politické zájmy také v maďarském táboře

Pro SMK/MKP se situace na Slovensku ale ještě dodatečně zkomplikovala tím, že politici, vyloučení ze strany v konfliktu s Csákym, založili konkurenční stranu, která by mohla úspěšně oslovit stejné voliče. Dřívějším šéfem SMK Bélou Bugárem vedená strana Most-Híd se sama nedefinuje jako čistě maďarská strana, ale chce si získat také slovenské voliče. Dosavadní průzkumy ale ukazují, že bere hlasy především SMK. Slovenskou mediální veřejností je přitom vnímána jako "mírná" alternativa "nacionální" Csákyho strany.

Důležité pro eskalaci slovensko-maďarských "národnostních konfliktů", překračující hranice států, je ale také stranicko-politické zákulisí v Maďarsku samotném, kterým se na tomto místě ovšem nezabýváme.